Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
Kde stát dělá, že neví...
Při přečtení výše uvedené citace z naší Ústavy mě tato věta dovedla k zamyšlení, zda-li je tomu opravdu tak, jak je psáno a mělo by být dáno. V hlavě mi totiž naskočil obrázek rozlehlé měsíční krajiny kolem mosteckých dolů s hnědým uhlím, vedle kterých projížděl rychlík z Chebu na cestě z cyklovýletu. Kam se podělo vše živé? Obrovské hnědé krátery kam až oko dohlédne, ticho, prach a nic víc. Skutečnost je bohužel taková, že výše uvedená fakta neplatí pouze pro české důlní oblasti. Otázky visí například nad Národním parkem Šumava, solární energií, spotřebním zbožím obsahující fosfáty a dalšími hříchy.
Kdo za neslavnou situací stojí? Voliči, vláda nebo snad příroda? Když si ukážeme dění na poli poslanecké sněmovny, uvědomíme si, že bychom mohli být v jádru příčiny, neboť často až tragikomické výstupy českých státních činitelů napovídají, oč tu běží. Jako by si úmyslně dělali dobře placenou zábavu z cenných peněz daňových poplatníků, místo aby řešili klíčové a naléhavé situace ve státě. Těžko hledat moment v historii, kdy rozhodli bez vedlejších důsledků ve prospěch země. Ano, několik úspěšnějších momentů se samozřejmě najde, například projekt “Zelená úsporám”, ale jen málokdy se to obejde bez kontroverze. Vláda se skládá z několika stran, jenž by se měly odlišovat. Ne vždy to bohužel platí. Právě v klíčových momentech se projevuje bezradnost politických šašků a podobná rádoby řešení na všech frontách. Často si říkám, zda-li někdy alespoň jeden z nich viděl nějakou knihu z oblasti rozvoje osobnosti. Věřím, že by jim člověk typu Stephen Covey nesmírně pomohl. Jednání totiž evidentně v oblibě nemají, raději sklouznou k vedlejší variantě - do hádky a nekonečnému osobnímu ponižování.
Pryč ale od politiky, zamyslíme se nad jednotlivými otazníky a rozebereme je k větší přehlednosti. Horkým tématem byl v létě opět kůrovec na Šumavě. Asi každý ví, že doby, kdy byl národní park zeleným, zmizely v dáli. Stav dobře vystihuje sousloví “suchá pláň”. Takový jest výsledek “snahy” něco s tím udělat. Drazí pánové a dámy, chtěli jste dosáhnout takového cíle nebo se veřejně přiznáte k neúspěchu? V druhou možnost asi věří již jen Bůh. Pravdou zůstává, že Šumavě přitížili také “ekologové” ze všech možných i nemožných organizací. Někteří byli ochotni bojovat i vlastním tělem. Osobně mi však připadájí tito aktivisté jako výsměch demokracie. K čemu ji tu máme již přes 20 let? Kdyť by stačilo udělat referendum o budoucnosti Šumavy a nebylo by co dál řešit.
Další úsměvnou kapitolku představují “hrátky na chemiky” v pražském parlamentu. O závadnosti látek zvaných fosfáty ve vodních tocích, které způsobují zjednodušeně “líbivě” zelenou vodu speciálně v letních měsících v rybnících a nádržích, se ví pěknou řadu let. Zajímavě vypadá historie boje proti nim v našich končinách. Zůstává záhadou, proč si s fosfáty tak dlouhou dobu nevěděli zákonodárci rady. Že by měli dobře placenou dobu na rozmyšlení od pana Henkela a podobných chemických závodů? Ze začátku zákon povoloval neomezené množství fosfátů ve výrobku, později povolenou míru stáhnul a až když šlo od EU tzv. do tuhého, museli vydat konečné rozhodnutí o ukončení distribuce. Má to ovšem malý háček, píše se o pracích prostředcích! Proč obsahují tablety do myčky a jiné čističe stále nezanedbatelné procentní body prostředku významně podporujícího životaschopnost sinic? Kdo se pak má dívat na zamořené rybníky kolem městských aglomerací, natožpak u nich bydlet a dýchat obtěžující výpary? Paradoxem zůstává, že si dnešní spotřebitel může vybrat. Nemá to sice jednoduché, když trh ovládají oligopolní výrobci, avšak možné to je. Kupodivu existují i společnosti, kterým jde i o životní prostředí. Za to se však platí a dnešní Čech myslí stále víc na svou peněženku. Bohužel si naprostá většina populace ani neuvědomí, jak likviduje daný prostředek milovaný potok za barákem. Možná by stačilo vytvořit reklamní spoty věnující se této problematice. Otázkou zůstává, kde vzít finance. V narůstajícím státním dluhu?
Zamyšlení bych rád zakončil shrnutím situace a poukázáním na možná řešení. Říct dost korupci v Čechách vidím jako zbožné přání. Abychom se jí zbavili, musela by vzniknout strana bohatých a úspěšných lidí, kteří by neúčinkovali ve vládě kvůli penězům, ale na přání veřejnosti řešit ku prospěchu všech aktuální témata. S dost velkou pravděpodobností by zvládli i vytyčit cíle a dosáhnout jich. Jak jednoduše to zní, co...? Na druhou stranu dost pochybuji, že by taková strana mohla někdy získat většinu. Bydlíme přece v ČR a závist je těžko překonatelná vlastnost.
