Náš životní kapitál

Žijeme v době, kdy na naší planetě žije již víc jak 7 miliard lidí. Je to obrovské číslo, které si lze jen těžko představit. O to těžší je představa, že bychom každého člověka znali. Přitom každá duše na Zemi pro nás může znamenat úspěch. Možná v práci, ve sportu, v podnikání, ale také třeba ve vztahu. Nezdá se vám, že kolem žije až moc občanů, jenž tuto pravdu ignorují, a pak často smutní nad nenaplněným životem? Uvědomujete si sami, co může znamenat jeden známý kontakt? Nejen nad tím bych dnes popřemýšlel.

Mysli a život se stane snazším.

Kolikrát už se vám stalo, že jste nutně sháněli kontakt na použitelného lékaře, instalatéra či zaměstnance? Asi nebudu sám, kdo odpoví ano. Přitom se dá většině z těchto nezdarů předejít. Kolikrát už jsme natrefili na skvělého člověka a už nikdy v budoucnu jsme ho neviděli. Stačilo tak málo, přidat si dotyčného na facebook, do seznamu v mobilu (ideálně zálohovaného) nebo si jen prostě vyměnit vizitky, a byli bychom šťastnější. Osobně se mi zdá, že existuje v našich životech až příliš situací, kdy dostatečně nevnímáme, vypneme mozek a bohužel nemyslíme.

Kolik lidí znáš, tolikrát jsi člověkem.

Víte, jak funguje ve stručnosti například vyhledávač Seznamu? Proč je jedna stránka při vyhledání klíčového slova výš a druhá níž? Tu první zná víc stránek (odkazuje na ni víc odkazů). Podobně to funguje i v běžném životě, nejen na internetu. Myslíte si snad, že uznávané osobnosti nikdo nezná? Uvědomme si, že největší kapitál tvoří samotný "kontaktlist" každého z nás. I takový Steve Jobs by byl bez Wozniaka pravděpodobně ztracen.

Nikdy se nevzdávej.

Někdy není jednoduché získat byť jen telefonní číslo. Sám si pamatuji, jak dlouho mi trvalo sehnat spojení na jednu obchodní zástupkyni. Hlavně se nevzdávejte, protože když po něčem strašně toužíte a děláte pro to potřebné kroky, vždy toho logicky musíte dosáhnout! Už chápete, v čem tkví tajemství?

Únor 1948 podruhé?

Při čtení skrip z filosofie mě zaujaly myšlenky řeckého myslitele Aristotela, který již ve 4. století před Kristem uvažoval nad správným systémem státu za účelem dobra. Ve svém díle popisuje demokracii jako uskupení svobodných lidí, na tom není nic špatného, problém nastává ve chvíli, kdy si uvědomíme, jakou část lidu tvoří která vrstva společnosti. Nejednoho člověka napadne jednoduché rozdělení na chudé a bohaté a právě zde bych se pozastavil. Víte, kolik procent obyvatel tvoří ta chudá část? I ve vyspělých státech to je naprostá většina! Nebudu nyní uvažovat nad pojmy bohatý versus chudý, to je hodně individuální záležitost, avšak asi se shodneme na tom, že většina lidí nevede zrovna bohatý život - 3x ročně dovolená, mít spoustu času na rodinu a přátele, kupovat si jídlo, na které člověk dostane zrovna chuť... Tím pádem se dostáváme k otázce, kdo vládne, rozhoduje o státě? Jasně že chudí, neboť každý hlas má stejnou váhu.

Vždyť demokratické právo záleží v tom, že jest tu rovnost podle počtu a nikoli podle hodnoty, a když je tu toto právo, pak nutně rozhoduje o všem obecné množství, a to na čem se usnese většina, platí a jest právem.

Celé bych to na závěr spojil s aktuální situací v naší republice na začátku roku 2012. Pokud totiž vnímáte radikálně se zvyšující ceny potravin, ze kterých jsem byl dnes opět nemile zaskočen, a dáte to do souvislosti se "zvyšováním" platů, ekonomickou recesí a podobně, možná si tak jako já položíte prostou otázku. Kam to všechno spěje? Vzpomínáte si ještě na Sametovou revoluci? Možná se právem můžeme začít bát dalšího "downgradu" z konce padesátých let.

Článek 7 - Ústava ČR

Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.

Kde stát dělá, že neví...

Při přečtení výše uvedené citace z naší Ústavy mě tato věta dovedla k zamyšlení, zda-li je tomu opravdu tak, jak je psáno a mělo by být dáno. V hlavě mi totiž naskočil obrázek rozlehlé měsíční krajiny kolem mosteckých dolů s hnědým uhlím, vedle kterých projížděl rychlík z Chebu na cestě z cyklovýletu. Kam se podělo vše živé? Obrovské hnědé krátery kam až oko dohlédne, ticho, prach a nic víc. Skutečnost je bohužel taková, že výše uvedená fakta neplatí pouze pro české důlní oblasti. Otázky visí například nad Národním parkem Šumava, solární energií, spotřebním zbožím obsahující fosfáty a dalšími hříchy.

Kdo za neslavnou situací stojí? Voliči, vláda nebo snad příroda? Když si ukážeme dění na poli poslanecké sněmovny, uvědomíme si, že bychom mohli být v jádru příčiny, neboť často až tragikomické výstupy českých státních činitelů napovídají, oč tu běží. Jako by si úmyslně dělali dobře placenou zábavu z cenných peněz daňových poplatníků, místo aby řešili klíčové a naléhavé situace ve státě. Těžko hledat moment v historii, kdy rozhodli bez vedlejších důsledků ve prospěch země. Ano, několik úspěšnějších momentů se samozřejmě najde, například projekt “Zelená úsporám”, ale jen málokdy se to obejde bez kontroverze. Vláda se skládá z několika stran, jenž by se měly odlišovat. Ne vždy to bohužel platí. Právě v klíčových momentech se projevuje bezradnost politických šašků a podobná rádoby řešení na všech frontách. Často si říkám, zda-li někdy alespoň jeden z nich viděl nějakou knihu z oblasti rozvoje osobnosti. Věřím, že by jim člověk typu Stephen Covey nesmírně pomohl. Jednání totiž evidentně v oblibě nemají, raději sklouznou k vedlejší variantě - do hádky a nekonečnému osobnímu ponižování. 

Pryč ale od politiky, zamyslíme se nad jednotlivými otazníky a rozebereme je k větší přehlednosti. Horkým tématem byl v létě opět kůrovec na Šumavě. Asi každý ví, že doby, kdy byl národní park zeleným, zmizely v dáli. Stav dobře vystihuje sousloví “suchá pláň”. Takový jest výsledek “snahy” něco s tím udělat. Drazí pánové a dámy, chtěli jste dosáhnout takového cíle nebo se veřejně přiznáte k neúspěchu? V druhou možnost asi věří již jen Bůh. Pravdou zůstává, že Šumavě přitížili také “ekologové” ze všech možných i nemožných organizací. Někteří byli ochotni bojovat i vlastním tělem. Osobně mi však připadájí tito aktivisté jako výsměch demokracie. K čemu ji tu máme již přes 20 let? Kdyť by stačilo udělat referendum o budoucnosti Šumavy a nebylo by co dál řešit. 

Další úsměvnou kapitolku představují “hrátky na chemiky” v pražském parlamentu. O závadnosti látek zvaných fosfáty ve vodních tocích, které způsobují zjednodušeně “líbivě” zelenou vodu speciálně v letních měsících v rybnících a nádržích, se ví pěknou řadu let. Zajímavě vypadá historie boje proti nim v našich končinách. Zůstává záhadou, proč si s fosfáty tak dlouhou dobu nevěděli zákonodárci rady. Že by měli dobře placenou dobu na rozmyšlení od pana Henkela a podobných chemických závodů? Ze začátku zákon povoloval neomezené množství fosfátů ve výrobku, později povolenou míru stáhnul a až když šlo od EU tzv. do tuhého, museli vydat konečné rozhodnutí o ukončení distribuce. Má to ovšem malý háček, píše se o pracích prostředcích! Proč obsahují tablety do myčky a jiné čističe stále nezanedbatelné procentní body prostředku významně podporujícího životaschopnost sinic? Kdo se pak má dívat na zamořené rybníky kolem městských aglomerací, natožpak u nich bydlet a dýchat obtěžující výpary? Paradoxem zůstává, že si dnešní spotřebitel může vybrat. Nemá to sice jednoduché, když trh ovládají oligopolní výrobci, avšak možné to je. Kupodivu existují i společnosti, kterým jde i o životní prostředí. Za to se však platí a dnešní Čech myslí stále víc na svou peněženku. Bohužel si naprostá většina populace ani neuvědomí, jak likviduje daný prostředek milovaný potok za barákem. Možná by stačilo vytvořit reklamní spoty věnující se této problematice. Otázkou zůstává, kde vzít finance. V narůstajícím státním dluhu?

Zamyšlení bych rád zakončil shrnutím situace a poukázáním na možná řešení. Říct dost korupci v Čechách vidím jako zbožné přání. Abychom se jí zbavili, musela by vzniknout strana bohatých a úspěšných lidí, kteří by neúčinkovali ve vládě kvůli penězům, ale na přání veřejnosti řešit ku prospěchu všech aktuální témata. S dost velkou pravděpodobností by zvládli i vytyčit cíle a dosáhnout jich. Jak jednoduše to zní, co...? Na druhou stranu dost pochybuji, že by taková strana mohla někdy získat většinu. Bydlíme přece v ČR a závist je těžko překonatelná vlastnost.